| - Poslední puťáček
byl před 4 lety do Chočských Vrchů. A jelikož nám kluci mezitím
vyrostli, tak bylo v hodné opět někam vyrazit.
- Po domluvě padla volba na Orlické hory.
- Chvíli to vypadalo, že nás vyrazí víc jak 10 lidiček, ale
nakonec jsme zůstali jen 3. Marťa, Šídlo a já.
- Ale nevadilo to. Puťáček má své kouzlo hlavně v menším počtu a to
se potvrdilo beze zbytku.
KUDY TUDY?
- tam jsme jeli busem do Náchoda. Vyrazili jsme prvním spojem, 4x
přesedali, ale nevadilo nám to. Vono to totiž patří k tomu. :-)
- zpět jsme jeli z přehrady Pastviny opět busem s jedním
přestupem.
1. den středa - Po příjezdu do Náchoda, jsme
nakoupili pečivo a mapu. Vyrazili jsme vstříc prvním bunkrům,
kterých jsme na trase potkali nepočítaně. Během dne jsme
navštívili všechny, které se navštívit daly :-). Sruby Voda,
Březinka, Lom a Pevnost Dobrošov. Šlapalo se nám skvěle, den
ubíhal jako voda. Počasí nám přálo, bylo pěkně slunečno. Na
večer jsme sešli z hřebene do údolí Olešenky, a na Holubím
Palouku jsme se utábořili. Já jsem se pěkně "vykoupal" v potoce,
kluci jen tak očváchli. Uvařili večeři na liháčcích a pak jsem
šel hledat telefonní signál, abych dal vědět domů, že jsme v
pořádku. Byl pěkně daleko, ani jsem si neuvědomil, jak dlouho
jsem pryč. Když jsem se vracel, tak kluci už byli bojově
připraveni mě jít hledat s černými myšlenkami.
2. den čtvrtek - V celku dobře jsme se vyspali a po
snídani vyrazili směr zříceni hradu Frymburk. Ten je v soukromých rukou, ale
otevřeli nám jej. Sice tu nic není k vidění, ale fajn pauza :-). Pak už alou
směr nedostavěná Tvrz Skutina. Zde nás provedl průvodce s
vyhraněnými názory na minulost. Byli jsme tam jen v 5 lidech a zeptali jsme
se jej zda by nás nepustil do věže. Bohužel ne. Před bunkrem jsme ještě
poobědvali no a pak už nás čekal výstup na hřeben Orlických Hor.
Vyrazili jsme po modré do Sedloňova a pak žluté nahoru. Došli jsme těsně pod
hřeben k malé chatce. Místečko se nám moc líbilo tak jsme už zůstali, i když
jsme měli ještě spoustu času. Klukům se už dál nechtělo. Je fakt, že jsme
měli dost km za sebou. Překrásný den byl zakončen ještě překrásnějším
západem slunce za Krkonošemi.
3. den pátek - Po klidné noci, jsme
vyrazili vstříc hřebeni Orlických hor. Postupně jsme zdolali
vrcholy - Vrchmezí 1084 m.n.m., Polomský kopec 1051 m.n.m.,
Šerilch 1027 m.n.m., (Masarykova chata), Velká Deštná 1115 m.n.m.,
Homole 1001 m.n.m., Tetřevec 1043 m.n.m., U Kunšťácké kaple
1041 m.n.m., sedlo Pěticestí, Komáří vrch 992 m.n.m., sedlo
Mezivrší a bunkr Průsek kde jsme nocovali uvnitř! K
bunkru jsme přišli poměrně pozdě, na jedné z poslední prohlídce
nás bylo 5. Nabídli jsme pánovi jakoukoli pomoc a následně se
slušně zeptali zda by bylo možné u něj přenocovat. Svolil a
dokonce nás mile pohostil. Bylo to naprosto super. Ještě nás
poslal o jeden bunkr zpět, kde byl velice sympatický dědula,
který nám také vše rád vysvětlili a ukázal. Bylo takové domácí,
příjemné v tom krásném večeru. A nevěřili by jste jaké je v
bunkru tma. Kluci spali na patrové posteli v nižším podlaží v
místnosti pro vojáky a já v horním v místnosti velitele. Fakt
paráda. Bylo fajn se tam vrátit a opět pánovi s bunkrem pomoci.
4. den sobota - Raní nás přivítala mlha, jemný déšť, celkem
nevlídné počasí. Vyrazili jsme na další pouť. Hřeben Orlických hor jsme
zakončili "výstupem" na Anenský vrch 992 m.n.m. a následně pokračovali
na Tvrz Hanička, kde jsme zašli na prohlídku, už úplně poslední v tomto
putování. Den se proměnil ve slunečný, po cestě směrem na Zemskou bránu
(místo kde si řeka Divoká Orlice prokousala cestu mezi dvěma pohořími) jsme
ještě potkali jeden soukromý bunkr nějakého turistického oddílu a tak i tam
jsme se zašli odívat. Když nic nevynechat tak nic nevynechat :-). Měli tam
pěkný čurbes, ale pro né. :-) Když jsme došli k Pašerácké lávce, shodili
jsme batohy a kluci, že dál nejdou :-). A ani nebylo třeba zde jsme měli v
plánu se utábořit. Bez batohů jsme zašli na Zemskou bránu a poté s
přibívajícím večer si našli místečko pro táboření. Na liháčích jsme si
uklohnili poslední večeři a šli spát
5. den neděle - Po ranním poměrně brzkém vstávání jsme
vyrazili po modré značce, která vedla stále podél Divoké Orlice
až do vsi Pastviny, kde jsme si počkali na "oře" a vyrazili ním
směr domov. Utahaní, ale spokojení. Myslím, že by ale kluci zas
někam rádi vyrazili. Já určitě. |
