| - Do Bílých Karpat
jsme vyrazili s naším oddílem. Tady jen s klukama, kteří už
dorostli do věku, kdy měli chuť i proporce na takové malé
putování po horách s batohem na zádech. - Název těchto hor ve
mě budí dojem velikosti, rozsáhlosti no prostě podobnosti s
rumunskými Karpaty. Ale skutečnost je jiná. Jsou to příjemné
nižší hory, něco jako Rychleby. Mají své kouzlo, krásu, ale i
těžké úseky a obývají je dobří lidé.
- Díky tomu, že s námi jel Vasil, tak jsme tak úplně nešli do
neznáma, i když všichni ostatní zde byli poprvé. Byla to tedy taková
objevitelská výprava. A rozhodně stálo za to. Neúžasnější vždy bylo
vaření na liháčích a plynových vařičích. To byla paráda sledovat tu
vervu do vaření a tu chuť do jídla. :-).
KUDY TUDY?
- tam jsme jeli vlakem do Strážnice a odtud autobusem do
městečka Tvarožná Lhota (nádherný název). Odtud po svých až do Starého
Hrozenkova. Z tama autobusem do Uherského Brodu a odtud vlakem domů.
1. den středa - Překrásné počasí, slunečno,
teplo. Dopolední cesta vlakem a busem a odpoledne už jsme pěkně
šlapaly. Z Tvarožné Lhoty jsme hned zamířili na první kopeček s
rozhlednou - Travičná 380 m.n.m. Ano, je to poměrně nízký kopeček
na naše poměry, ale je fakt, že z rozhledny byl úžasný výhled. Vona i sama rozhledna je poměrně zajímavá. A pak jsme zamířili k
vodní nádrži Lučina, která slouží jako koupaliště. A je fakt,že
jsme byli tak propocení, že jsme se v ní naše zpocená těla pěkně
opláchla. Ale co to. Blíží se bouřka z tepla a tak rychle rychle
pod střechu na terasu místní "Country hospody". Poseděli jsme,
hranolky, langoše, bramboráky apod. chuťovky do nás padaly a i
partička Bangu proběhla. Mezi tím se nebe vybouřilo a tak jsme
vyrazili na delší cestu. Čertoryje je nádherné přírodní místo,
rozhodně stojí za shlédnutí. Dokonce jsme zde viděli Kudlanku
nábožnou. Já tedy poprvé v životě. Ale pozor! Kluci nabrali
tempo a pěkně nám utekli a šlapali tak, že minuli odbočku a
počkali na nás až na místě, kde jsme vůbec neměli být. Ale to
jsme zjistili až po sléze, když jsem jako vždy z mého zvyku se
šel podívat na rozcestník kudy tedy jdeme a zjistil jsem že jsme
úplně jinde a že jsme zas vyrazili špatným směrem. Tak jsme tedy
otočily a vyrazili tam kam jsme měli - na Kobylu - 583 m.n.m.
První vrchol na naší cestě. Po chvilkovém hledání vody,
bezvýsledného, jsme se nakonec rozhodli již dál nejít a ustlat
si přímo na tomto krásném místě s překrásným výhledem. Byl
slunečný, teplý večer.
2. den čtvrtek - Celkem jsem si pospinkali a rozhodli
se, že najdem pramen co je na mapě a pak teprve posnídáme. Tak jsme sešli ke
Třem kamenům, kde jsme zanechali batohy a Armyho a šly pro vodu. Po návratu
po snídali a potkali první poutníky. Dnes se bouřka z tepla posbírala mnohem
dříve než včera a už kol 11h. to na nás začala pomalu chrstat. Tak jsme
nasadili pláštěnky a vyrazili dál. Největší průtrž nás chytla ve Vrbovcích,
kde naštěstí byla ještě stará celnice. Zde jsme uvařili oběd, zahráli
partičku Bangu a počkali až se to vyprší. Je fakt, že už se nám moc dál
nechtělo, očekávali jsme, že vše bude mokré, což se následně potvrdilo,
takže na nás nezůstala snad ani nit suchá. Navíc nás ještě jeden deštík
dohnal. Ale nejhorší byla samotná cesta, protože vedla přes louky z vysokou
trávou, a dokonce některé úseky byly totálně zarostlé ostružiním, křovím a
nevím čím ještě a navíc po cestičce tekl potůček. Opravdu nejhorší "pešina",
kterou jsem v kraťasích kdy šel. Shodli jsme se, že tudy snad už nikdy více.
Rozhodli jsme se, že sejdem do údolí do místa Liščí bouda, kde kdysi tábořil
Vasil. Byl tam přístřešek, takže kdyby v noci pršelo byly bychom v suchu ne
nemuseli stavět stany. Nebylo to tam vůbec špatné. Večeře, bang.... dobrou
noc
3. den pátek - Dnes nás čekal nejvyšší
vrchol Bílých Karpat Velká Javořina - 970 m.n.m. Z údolí
jsme se na hřeben napojily na Kubínově vrchu a pak to byla
pohoda. Vyšlo sluníčko, teploučko, nic náročného, šlapalo se
jedna radost. Těsně před Javořinou bylo menší stoupání, ale
pohodička. Spíš horší mě přišlo klesání z Javořiny do Květné.
Bolely mě z toho pěkně nohy. V Květné jsme podnikli nájezd do
potravin a každý si koupil něco dobrého podle chuti a hned před
prodejnou jsme si na trávníčku dělaly piknik. Bylo to moc fajn.
Pak už jsme jen překonali Novou horu a poblíž Starých dílů jsme
nocovali.
4. den sobota - Dnes nás čekal výstup na Velký Lopeník - 910
m.n.m. Opravdu to byla zabíračka. Bylo pěkné slunné počasí, teplo a tak jsme
potili a potili. Nakonec jsme se tam vyhrabali. Ale výhled nám byl odměnou.
Na Lopeníku je totiž postavená poměrně nová rozhledna a podle informace paní
v pokladně dnes je po dlouhé době velmi dobrý rozhled. Následovala cesta
místy, kde jsou po kopcích rozmístěny chalupy, chaty respektive dříve to
byly vesnice vysoko v kopcích v nadmořských výškách kde to není běžné.
Rozhodně to je zajímavý kraj. Dnes je poslední den našeho putování, takže
jsme sešly do údolí, vesnice Vápenice, odkud jsme měly jen 2 km na autobus,
kterým zítra odjedeme směr domov. |
