| - Vrátili jsme se na
Fatru, protože jsme prostě loni díky mým zdravotním
problémům s kolenem a Saipovou nohou, zdárně vynechali Stoh a Malý i
Velký Rozsutec, perly v tomto pohoří. A navíc díky nepřízni počasí jsme
vynechali i nejvyšší vrchol Velký Kriváň. - Cíl putování jasný: dobýt
nedobyté
- Jelikož jsme již znali prostředí, věděli jsme co nás čeká. Vzali jsme si i celty, kdyby bylo krásně, že zalehnem i
někde v přírodě. Ale...
KUDY TUDY?
- tam i zpět jsme jeli opět vlakem z Olomouce do Žiliny a odtud autobusem do
městečka Štefanovej kde jsme chtěli začít. Zpět jsme jeli vlakem z Vrútek.
- v plánu bylo dobýt západní vrcholy (Malý a
Velký Kriváň, Stoh) a také
nejvyšší horu pohoří Velký Kriváň. Za tři dny není co dělat... :-)
1. den sobota - Olomouc hl. nádraží 3.00 ráno, nečekané
setkání s Georgem a Vaškem, vracejí se z přechodu Nízkých Tater, plní dojmů.
Žilina osmá hodina, zpoždění vlaku, nestihli spoj do Štefanovej, dvě hoďky
čekačka. Štefánová, začátek putování, mlha a začalo velmi slušně pršet,
hodili na sebe pláštěny a vyrazili. Přes nepřízeň počasí v kopcích lidí jak
sviňa, mlha pořádná, déšť furt, jdou na Malý Rozsutec. KolinC vzdává na
mokrých
řetězech skalnatou stěnu (na lehko by to prí dal) /Stejně bylo hnusně/.
Návrat do sedla, rozhodnutí, že na Velkej Rozsutec to taky nemá cenu, mlha
furt, vítr fučí. Obchází horu, Saipa chytaj křeče, do nohou. Dál ani kousek,
společně se vrací přes Horné Diéry do Štefánovej. Ubytování u stejné pani domácí jako
loni, avšak v novém! Spolubydlící - mladí manželé, prochodili spoustu kopců,
skal, pohoří. Večeře v civilizaci, partička BANGu.
2. den neděle - Úžasné ráno, zářící slunce, modré nebe,
srdce chce ven, do kopců, na Rozsutec. Rozhodnuto, jdou nalehko na
Velký Rozsutec a zpět. Batohy nechavaj u paní domací, večer jsi je vyzvednou. Je
to jiné, jít na lehko, bez spacáku, provijantu, připadaj si jen jako
"výletníci". Na horu vyletí jak nic. Den jak vymalovaný, stoupají a
stoupají, Saipovi nohy drží, bez křečí. Cesta nahoru je překrásná, skály,
výhledy, průrvy. Vrchol, jo jsou tady, nadšení, spokojení, usměvavý, ale
nějak lehce se jim hora vzdala. Cítí, že si ji nezasloužili. Putování na
lehko, bez domova na zádech je prostě .... jiné. Sestup, již po čtvrté
Horné Diery, pomalu ztrácí kouzlo :-(. Vyzvedávaj batohy, bus k lanovce,
prachsprostě se svezly nahoru, došli na chatu Pod Suchým, kde vloni zažili
nezažité. Tentokrát klid, pusto prázdno. Zatím sami, později ještě 2x3 lidé,
pohodoví, mladí. Večeře, partička BANGu.
3. den pondělí -
Úžasné ráno, mlha jež by se dala krájet, vítr a déšť naráží do oken. To je
změna! V tom mají jít dál? Ano, aspoň si hory
zaslouží. Již včera rozhodli, že půjdou hřeben směr Suchý vrch a hlavně
zajdou, ať se děje co se děje, na Velký Kriváň, nejvyšší horu. Vyráží, není
to tak hrozné, neprší. Jsou na vrcholu, sice nic nevidí, ale jsou tam!
Hřeben, počasí jím přeje stejně jako před rokem, mlha, vítr. Když se mraky
na chvíli rozevřou jsou nadšení, jako vloni, vzpomínají jak dobývali a dnes
ví co je před nimi. Suchý je tu, nemohli jej minout. Tím to vše začalo a
možná končí... Klesají na chatu
Klečanská Magura, potkají partu skautů
z Brna, jdou na hřeben, do sedla, nocovat pod stan. Chata útulná, teplo od
krbu, suší snad vše, chatárka se ptá zda nepotkali medvědy, že kolem Suchého
jsou dva. Nepotkali. Chutná večeře, partičky! BANGu se synem chatárky, nadšený.
/V noci přišla bouře,
silný vítr, liják. Probudilo mě to. Vzpomněl jsem si na kluky z Brna ve
stanech. Pokud tohle přežili, tak jsou dobří./
4 den pondělí - Slunečné chladné ráno, chatárka přeje dobrou cestu
a pokud včera nepotkali medvědy, tak prí je ještě potkat mohou při klesání.
Údolí se blíží, domy, cesty, továrny, nádraží. Vrútky cílová stanice, odjezd,
mávání, Saip a Marcel jedou domůůů, ale KolinC ještě jede za skautky z
Nového Města nad Metují omrknout jejich tábor pod Roháčema v Pribilině. Ale to by byla
jiná kapitola. |
