Zimní olympijské hry TURÍN 2006

10.- 26. února

____________________________________________

Výstava TURÍN 2006 NA FOTOGRAFIÍCH
proběhla od 24.5. do 18.6 2006

v novém informačním centru na poště.

Fotografie ze slavnostního otevření ZDE

Olympiáda DEN po DNI

Napiš mi přímo ODTUD

Úterý 7.2. – DEN ODJEZDU
       - Sraz v Praze, nákup potravin, vyzvednutí aut z půjčovny (jeli jsme v 9-ti místných tranzitech) a ve 21h. odjezd směr Turín

Středa 8.2. – PRVNÍ DEN NA OLYMPIÁDĚ
    - Cesta proběhla naprosto bez jakýchkoliv problémů. Byli jsme dva řidiči, střídali jsme se po 3-4 hodinách. Silnice v noci prázdné, akorát u nás a v Německu pršelo, kolem Insbrucku a v Brenerském průsmyku byla vrstva mokrého sněhu. Dálnice v Itálii byly nejlepší z celé trasy, provoz však hodně zhoustl, ale na tříproudovce, co vede přes Milán, se jede báječně.
    - 12h. Jsme v cíli - Turín. Čeká nás kličkování městem a hledání akreditačního centra, což se nakonec ukázalo jednodušší než najití parkovacího místa
    - 17h. Hurá jsme akreditovaní, máme nafasované dobrovolnické oblečení, které je úžasné, navíc jsme dostali italskou simku do mobilu s kreditem – paráda, a co jsem dopředu netušil, každý jsme také dostali VSTUPENKU NA GENERÁLKU ZAHAJOVACÍHO CEREMONIÁLU – super!
    - 20h. sedíme na stadionu na svých místech a generálka ceremoniálu může začít. Byl velice zajímavý, některé prvky byly super, jiné méně povedené. Kdo viděl, může posoudit sám.
- 24h. odjezd směr městečko Pinerolo (35 000 obyvatel), kde máme zajištěné ubytování.

Čtvrtek 9.2. – SEZNÁMENÍ S PRACOVIŠTĚM
    - 1h. ráno, jdeme konečně spát
    - 11h. Jedeme, tentokrát ještě auty, na stadion v Pinerolu, kde se bude odehrávat turnaj v curlingu – metané. Naše pracovní zařazení je transport - doprava. Vzal si nás do parády přímo „šéf“ dopravy Franco a seznámil nás se vším – kdo kam smí a nesmí, kdo kde parkuje, jaký je celý systém bezpečnosti, jak vypadá organizační struktura atd…. Vyšli jsme i do terénu, kde nás nejvíce zaujala JÍDELNA
    - 17h. odjíždíme směr náš nový domov, unaveni ještě po cestě a i po informacemi nabitém dni. Konečně se řádně zabydlujeme, řešíme organizační záležitosti mezi sebou, do postele se dostáváme opět kol půlnoci.

Pátek 10.2. – PRVNÍ PRACOVNÍ DEN
    - 6h. vstává ranní šichta, 7h. mají nástup. Já šel až na odpolední, takže jsem dospával až do oběda.
    - 14h. nastupuji svoji první šichtu. Turnaj začíná v pondělí, takže ještě pomáháme s vyvěšováním vlajek, praporů, rozmísťujeme zástěny, plotky, cedule, šipky…..
    - 20h. pro dnešek konec, hurá na vlak a pak pěšo na základnu a opět do postele. Deficit je fakt hrozný

Sobota 11.2. – VÝLET DO PRAGELATA – centrum klasického lyžování a skoků na lyžích
    - Jelikož jsem bohužel patřil k „nešťastníkům“, kteří nějakým způsobem vypadli z databáze organizátorů a tím pádem jsem zatím nebyl akreditován, tak mám dnes volno.
    - Odjezd dobrovolnickým autobusem kol 9h. Po 90 min.. jízdy jsme vystoupili na konečné v Pragelatu Plan, kde se jezdí na lyžích. Prošli jsme se i po tréninkových tratích, prohlédli si areál z protilehlého kopce a došli pěšky až na začátek tohoto, v údolí situovaného, horského střediska, kde byly skokanské můstky a všechno ostatní dění - stánky, informační centrum, parkoviště autobusů… No prostě zázemí pro diváky.
    - Pozdě večer (22h.) nás ještě čekala návštěva pizzerie společně se skautkami z Pinerola. Pizzu dělají shodnou jako u nás ve Zlatých Horách, akorát ještě o třetinu větší a dvakrát tak dražší

Neděle 12.2. – TURÍN A AKREDITACE
    - Včera jsme se rozhodli s hošanama, co také nejsou akreditovaní, že vyrazíme do Turína přímo do akreditačního centra a že se tam pořádně připomeneme
    - Zároveň jsme ten den využili k základní obhlídce Turína, tedy středu (centra) města. Nevím, zda jsme neměli „štěstí“, ale zrovna dnes byl Turín totálně na všech náměstích a ulicích přecpán lidmi, takže se na mnoha místech nedalo ani projít. A přiznávám se, že mě to od další návštěvy odradilo. (Stejnak jsem přijel za sportem a ne za památkami)
    - V podvečerních hodinách se nám podařilo úspěšně akreditovat.
    - 20.tá hodina byla určena pro sraz s turínskými skauty, kteří nás pozvali na malé přátelské utkání ve fotbálku (v čem jiném). Po tvrdém začátku jsme dokázali nakonec remizovat 5:5, ale na větším hřišti jsme už dostali italskou školu. No co se dá dělat. Jsou prostě fotbalový národ.
    - 24h. odjezd předposledním vlakem na základnu a ve 2h ráno jsme šli konečně spát.

Pondělí 13.2. – MOJE PRVNÍ „ŠICHTA“ PO AKREDITACI
    - Po včerejším pozdním návratu jsme šel do práce naštěstí na odpolední, mohl jsem se tedy vyspat dorůžova a taky jsem toho využil
    - V práci první nasazení na parkovišti, byli jsme ve dvojici, úkolem bylo přijíždějící auta umisťovat na předem označená parkoviště dle jejich povolení. Paráda a pohoda. Vystřídali jsme se a stihli jsme si zajít i na Internet a na kafíčko. Po 20h. jsme si dali teplou večeři, co jiného než PASTA – TĚSTOVINY, Mají fakt dobré.
    - 22.30h. objeli jsme autem všechny brány, posbírali materiál (plácačky, reflexní vesty, pláštěnky, deštníky, topení, vysílačky a hurá na vlak a domů do postele

Úterý 14.2. – SESTRIERE
    - Budíček v 5.50, jdu na ranní šichtu, po příchodu jsme hned autem rozvezli na brány to, co jsme večer posbírali a opět jsme obsadili stejné parkoviště se stejným úkolem.
    - 14.30 konec šichty a hurá na dobrovolnický autobus jedoucí do horského střediska SESTRIERE, kde se konají sjezdy mužů a všechny slalomy. Parádně jsme si ho prošli a také chvilku sledovali slalom mužů do kombinace, zatím ještě zpoza plotu.

Středa 15.2. - NA BRÁNĚ
    - Budíček v 5.50….., v práci ale velká změna, tentokrát jsme se po 2h hodinách pravidelně střídali na bráně č.3 s jinými italskými dobrovolníky. Oblékli jsem si reflexní vesty, plácačku do ruky a stali jsme se důležitými. No prostě úkolem bylo pustit dovnitř pouze auta s patřičným povolením a ostatní směřovat na jim určená místa a případně informovat zabloudivší kudy kam.
        Zde jsem se naučil pár italských slovíček a frází
        – avanti, avanti, semafory i destra – rovně, rovně a na semaforech do prava
        – bileteria – prodej vstupenek
        – parkedžo – parkoviště
        – sinistra – doleva
        – palagiačo - stadion
    - Odpoledne byl první olympijský zápas našich hokejistů s Německem. Jelikož na základně nemáme televizi, vyrazili jsme do města hledat lokál, kde hokej budou dávat. Jenže jsme bohužel tvrdě narazili, hokej Italy prostě nebere, takže jsme po asi 2h. pátrání utřeli nos

Čtvrtek 16.2. – ZÁVOD KATKY NEUMANNOVÉ 10km klasicky
    - 7.30h. odjezd směr Pragelato Plan na závody Katky Neumannové, ale bez lístků (na stání stál 20Euro), ale pro nás Čechy, navíc vyzbrojené dobrovolnickou uniformou a akreditačkama, to nebyl problém. Trošku suverenity a drzosti a v pohodě jsme prošli vchodem pro Workforce – zaměstnance (dobrovolníky). Obsadili místa hned u trati na začátku cílové rovinky, kde nás, Čechu, byla celá hromada, česká vlajka vedle vlajky. Katka před závodem přijela k tomuto místu a pozdravila nás, paráda…. No a pak to jelo. Celkem třikrát kolem nás doslova profičela, vždy s dokonalým povzbuzováním. Po celou dobu jsme sledovali tabuli s průběžnými výsledky, takže jsme byli stále v obraze. Škoda, že to nestačilo na stupně vítězů, ale já tvrdím, že kdyby jela na těch „vytestovaných“ lyžích, tak medaili určitě měla. Pro mě to byl vůbec první zážitek tohoto charakteru, byl jsem nesmírně spokojen a to jsem netušil, co mě ještě čeká.
    - Je po závodě a my máme v plánu vyrazit na hokej se Švýcarskem. Zkusit prostě štěstí a dostat se tam bez lístku. Ale ujel nám autobus, a kdybychom jeli dalším, chytili bychom až poslední třetinu, takže jsme se rozhodli zajet do práce a zůstat tam na televizi.

Pátek 17.2. – CELODENNÍ ŠICHTA
    - Budíček v 5.50 ….. však už to znáte, ale s tím rozdílem, že jsem vracel ze včerejška kamarádovi odpolední šichtu. Měnil jsem si ji, protože jsem plánoval jet do Turína na ten hokej, který pak nevyšel

.
    - V tento den se jiní z nás, co měli volno, dostali na závod Lukáše Bauera se stříbrným koncem a také ještě někteří stihli slalom v Sestriere, který už sledovali přímo z tribuny.

Sobota 18.2. – SKOKY NA LYŽÍCH
    - Budíček v 5.50 ….
    - 16h. odjezd směr Pragelato na závod ve skocích z můstku K-120 – Jakub Janda. Prošli jsme zadáčo, stejně jako na klasické lyžování, i když to byl jiný areál (nejlevnější vstupenka dle mých informací 110Euro). Usadili jsme se na čelní tribuně. Závody byly parádní, hlavně ty dva poslední skoky Rakušanů, kteří všem uletěli o 7 metrů! Celý stadion byl na nohou. SUPER.
Příhoda: Potkali jsme tam i Češku, která již 7 let žije v Itálii s partnerem. Prozradila se, když v rozčílení na celý autobus prohodila česky: „To si snad dělají prdel, né?!“ . My jsem seděli až za ní a do té chvíle jsme mezi sebou nehovořili, takže ani netušila, že jí někdo rozumí.
    - večer ještě byl hokej s Finskem, takže jsem jej zhlédli v práci na TV.

Neděle 19.2. – NEPODAŘENÝ VÝLET
    - Budíček na ranní šichtu v 5:50 – hrůůůůůza, totálně nevyspaný, protože jsem se včera do postele dostal až v 1h. ráno, ale stejně jsem to zvládnul…
    - Na odpoledne byl naplánovaný výlet do českého olympijského domu, který se nachází až ve francouzském Briconu. „Zaměstnavatel“ nabídl, že nám půjčí auto i s řidičem pro 7 osob. Jenže celou sobotu a dnes v noci dost silně sněžilo a na horách byl velice špatný průjezd. Tak výlet zrušil. Vzniklý čas jsem využil na dospání deficitu, který byl opravdu již veliký. Prospal jsem celé odpoledne.

Pondělí 20.2. – ČESKÝ OLYMPIJSKÝ DŮM a VALENTA
    - Budíček v 5.50… čekala mě ranní šichta
    - Po domluvě s ostatními jsme ještě dopoledne v 5 lidech vyrazili směr český olympijský dům, protože jsme jej chtěli vidět a nevypadalo to, že by se to jiný den mohlo podařit.
    - CESTA DO DOMU: vlakem do Turína 45min. – přejezd v Turíně z nádraží na nádraží a přestup do olympijského vlaku směr Oulx 60 min. – cesta vlakem 70 min. – v Oulx hledání a přestup na autobus do Cesany 60 min. – přestup v Cesaně 10 min. – jízda do horského střediska Montenevro na hranicích s Francií a opět přestup 30 min. – poslední bus do Briconu, kde se dům nachází 25 min. CELKEM: 300 min. = 5 hodin
    - ČESKÝ OLYMPIJSKÝ DŮM: bohužel dům není určen pro veřejnost, ale pro sponzory českého olympijského výboru a pro V.I.P. hosty. DALO BY SE O JEHO NÁPLNI A VYUŽÍTÍ HODNĚ DLOUHO DISKUTOVAT. Díky naší „akčnosti“ jsme se nechali od jedné velmi šikovné  pracovnice z kanceláře ČOV aspoň provést přízemím tohoto domu (v patře jsou již pokoje) a dostali jsme i české pivečko (Plzeň točená 0,33l). Asi 15 min. se nám věnovala, pak musela odjet pryč. Ještě jsme stihli poprosit o odznáčky, které nám po troše hledání dali.
    - VALENTA: Závod se konal již za umělého osvětlení a bylo to něco úžasného vidět naživo, do jaké výšky se skokani po nájezdové rychlosti +- 60 km/h. dostávají. Něco neskutečného. Skvělá atmosféra doprovázená hudbou, kterou má každý závodník ke svému skoku vlastní, nadšený komentátor a publikum jakbysmet. Lidí bylo opravdu hodně, i když to byla jen kvalifikace. Aleše Valentu jsme povzbuzovali, co to šlo, ale bohužel to nestačilo.
    Poznámka: Po skončení závodu v 20.30h. nám trvalo 1,5h, než jsme se dostali pěšky a autobusem z    tribuny na nádraží na vlak a pak ještě další 3h, než jsme vystoupili po dvou přestupech na nádraží v Pinerolu. Celkem dalších 4,5h. cestování.

Úterý 21.2. – HOKEJ s KANADOU
    - Budíček v 5:50… asi už víte, co se dělo, a jasně, že jsem byl totálně nevyspaný po včerejšku.
    - 14.20 odjezd vlakem směr Turín….
    - HOKEJ: Stadion byl napráskán až po střechu, přes 9000 diváků, řekl bych Češi – Kanaďané tak půl na půl. Atmosféra od samého začátku suprová, nad námi měli čehuni i bubny - SUPER, měli jsme za 40Euro (nejlevnější vstupenka) parádní flek, hned za kanadskou brankou, po pravé ruce brankáře, v rohu, pátá řada nad ledem. Myslel jsem, že budeme sedět někde u stropu, ale toto mě dokonale překvapilo a mooooc potěšilo. Ukázalo se, že to byla parádní místa, hlavně ve 3. třetině, kdy naši byli pořád před kanadskou brankou. Viděl jsem vše a parádně zblízka. Tak rychle mně hokej nikdy neuběhl jako právě tady, i když jsem po 1. třetině chytil málem záchvat smíchu, s jakou lehkostí nám Kanaďané nasázeli 3 branky, ale 3. třetina mi to vynahradila dokonale a ani mi nevadilo, že jsme prohráli. BYLO TO PARÁDNÍ! Škoda, že lístek na ¼finále stál kolem 4000,- Kč, což jsem opravdu nebyl ochotný dát. Ale stálo by to za to, se Slovákama….

Středa 22.2. – VOLNÝ DEN a LYŽARSKÉ SPRINTY
    - Konečně jsem si mohl přispat, ale stejnak jsem vstával v 9h a vyrazil do Pragelata na lyžařské sprinty.
    - Počasí bylo parádní, sluníčko, teploučko, na závodišti bylo tentokrát dost plno, až bych řekl nezvykle. Opět jsme prošli zadarmo (lístek jinak na tribunu 70Euro).
    - Pohodové odpoledne jsem strávil nákupy a procházkou po Pragelatu.
    - A večer byl ve znamení sledování hokeje v televizi. ¼ finále se Slovákama jsem si nemohl nechat ujít.

Čtvrtek 23.2. – TAKOVÝ NORMÁLNÍ DEN
    - Dopoledne jsme měl volno, dospával jsem a vydal se ještě na poslední prohlídku Pinerola.
    - Odpolední šichta mě čekala od 14.30 do 22.30, dnes je finále ženského turnaje v curlingu, takže na parkovišti pro diváky bylo hodně práce a pak ještě jsme “jistili“ bránu č.3.

Pátek 24.2. – ZLATÝ DEN KATKY NEUMANNOVÉ
Kladu si otázku, jak to mám vlastně popsat? Co popsat?
 To, že to byla paráda?
 To, že jsem si nejen já vykřičel hlasivky?
 To, že její finiš byl famózní?
 To, že to na vítězství 500m před cílem nevypadalo?
 To, že jsme jí to všichni hrozně přáli?
 To, že na Flower Ceremony nikdy nezapomenu? A „Katka“ asi taky ne.
 To, že 1/3 tribuny byli Češi?
 To, že mám fotku s „Katkou“ hned po tomto závodě?
 To, že mi bylo ctí tam být?
 To, že ….
 To, že …
 To, že prostě paráda, skvost, úžasné?...

Sobota 25.2. – DEN ODJEZDU – ROZLOUČENÍ S ŘÁDOVÝMI SESTRAMI
    - Dopoledne jsme ještě vyrazili do práce rozloučit se, předat dárky, udělat poslední fota…
    - Po obědě jsme se všichni vrhli na balení a uklízení prostor, které nám byly azylem.
    - Těsně před odjezdem jsme se sešli s řádovými sestrami z kláštera. Bylo to velice zajímavé setkání, při kterém jsme zjistili, že byly nesmírně rády, že jsme u nich spali. Připadalo mi to až, že jsou poctěny a mají tu čest. Zajímaly se o vše, na jejich přání jsme jim zazpívali česky a také se s nimi pomodlili Otče náš, každý ve své řeči. Dali jsem jim dárky (kytičky, české lázeňské oplatky, co jsme vezli, becherovku a naši státní vlajku)
    Historka: Ta státní vlajka, co jsme jim dávali, visela asi od třetího dne vedle vchodu do kláštera. Vyvěsili jsme ji tam večer bez ptaní s tím, že to sestrám asi vadit nebude. A nevadilo, ba naopak! Při našem setkání nám sdělily, že byly nesmírně rády, že tam vlajka visí, protože se jich každý ptal, proč tam je, a ony se vždy mohly pochlubit, že nás hostí. Což jim dělalo velkou radost.
    - 18h. ODJEZD DOMŮ, po cestě jsme se ještě stavili na pizzu a vyrazili po stejné trase, jako jsme přijeli, domů.

Neděle 26.2. – JSME DOMA
    - 6h. ranní, překračujeme přechod Dolní Dvořiště - JSME DOMA!
    - mně to přes Prahu domů trvalo až do 18h. večerní, hold naše kotěhůlky :-)
 

AKREDITACE
    1) Vystojíte si frontu na první PC, zde předložíte pas a jsou dvě možnosti
    2a) Ano, jste v databázi, postupujete k fotografům
    2b) Ne, nejste v databázi a postupujete do HELP OFFICE, kde se váš problém začne řešit, zapíší si vás, vezmou si váš telefon s příslibem, že až to bude vyřízené, zavolají, kdy si můžete přijít znovu a začít od bodu č.1. Vaše osoba totiž bude „lustrovaná“ ve všech možných seznamech různých institucí a států, zda někde figurujete nebo ne. Já jsem nefiguroval , takže jsem byl nakonec akreditován.
    3) Po úspěšném vyfotografování (kdo na fotce vypadal dobře, byl to malý zázrak), se postupovalo k laminovačkám, odkud vyjela vaše akreditační karta.
    4) A pak už hurá pro oblečení.. Zalezlo se do kabinek, kde jsme si zkoušeli různé velikosti oblečení tak, aby nám co nejlépe sedělo. A co jsme nafasovali? - zimní bundu s kapucí, zimná lyžařské kalhoty, dvě flísové mikiny, bílé tričko s dlouhým rukávem, boty, rukavice, čepici, batoh. Vše s logem olympiády Torino 2006.
    5) Ještě jedna kontrola od pořadatelů, co vše si odnášíme.
    6) „Nafasování“ sim karty do mobilu s italským číslem a 9 Eury.

DOPRAVA
    - vlastní doprava auty byla v horách vyloučena
    - autobusů měli Italové k dispozici opravdu dost a dost
    - pro diváky jezdili po 10 minutách a po závodech jeden za druhým
    - pro dobrovolníky a media co 30 minut, stejně jako vlaky
    - i zastávky byly označeny, kde co zastavuje a co odkud jede
    - i mapy linek byly k dispozici skoro na každém rohu a v brožurách
    - akorát dost často se nevědělo, která linka je určena pro koho.
Příklady linek: WKF, OFM, DOM, SP, X. Samozřejmě, že to jsou anglické zkratky, ale nikde nebylo přesně řečeno, která je pro ně.
    - A navíc, spousta lidí nevěděla, že pokud stojí na zastávce, tak musí na autobus mávnout, jinak prostě projede, i když je třeba zastávka plná lidí a má tam autobus zastavovat.
    - Když jsme byli na závodech Aleše Valenty, někdy v polovině olympiády, tak to bylo už dokonalé, ale na začátku olympiády a na některých střediscích určitý zmatek panoval stále.
    - Často se stávalo, že divák stál na zastávce, kde zastavoval autobus WKF jen pro WorkForce – dobrovolníky (zaměstnance) nebo OFM pro Olympic Family + Media, ale ten autobus jej prostě nevzal a divák byl udiven, naštván, bezradný….

TURÍN
Turín je milionové město, které se vyznačuje průmyslem, hlavně automobilkou Fiat, která zabírá asi ¼ města. Dopravně, je město absolutně zmatené, přeplněné, postrádá totiž metro, i když na olympiádu postavili úsek mezi letištěm a centrem města. Postrádá dominanty, až na věž, podle které bylo vytvořeno logo olympiády. Nachází se v něm i několik muzeí, z nich opravdu za zhlédnutí stojí egyptské a muzeum kinematografie. Ulice jsou z velké části tvořeny z jednopatrových podloubí, kterými se Turín chlubí, prý jich tam mají 12km.

PINEROLO
Pinerolo je 35 tisícové „městečko“, které tvoří nádherné historické centrum s romantickými uličkami a novější částí. Je velice sympatické, „obrostlé“ horami, mnohem klidnější než Turín, se kterým byl dopravně spojen vlakem jezdícím každých 30 min.. Bylo z něj mnohem blíž do hor, což se pro nás ukázalo jako obrovská výhoda.

POČASÍ
První 7 dnů (od středy do středy) bylo absolutně úžasné počasí. Sníh nikde, jasno a slunečno po celý den, dva dny bylo tak teplo, že jsme chodili jen v mikinách. Ve čtvrtek na závod Katky Neumannové na 10 km klasicky, pršelo a to pořádně, dokonce i v horách. V pátek déšť přešel v sníh, který pomohl Bauerovi ke stříbru. Sněžení vydrželo až do soboty, kdy dokonce sněžilo i v Pinerolu a v Turíně a kupodivu sníh vydržel 3h.! No a od neděle do konce olympiády,bylo už dost zataženo, sluníčka jsme si už moc neužili, snad jen jeden den a poslední dny propršely.

Napiš mi přímo ODTUD

NAHORU